Kdo je psychiatr, psycholog a psychoterapeut?

20.11.2024

V pojmech, kterými se označují odborníci v oblasti péče o duševní zdraví, je někdy docela zmatek. Pojďme si proto rozdíly mezi některými základními pojmy vysvětlit.

Psycholog

Psycholog je jednoduše řečeno člověk, který na vysoké škole (např. na filozofické fakultě) vystudoval obor psychologie. Psycholog může pracovat v celé řadě odvětví - kromě klinických psychologů, kteří pracují ve zdravotnictví, mohou pracovat třeba ve školství, v sociální sféře, v marketingu, v personalistice a mnoha dalších oborech. Psycholog není lékař, a proto nemůže předepisovat žádné léky. Psycholog také není automaticky zároveň psychoterapeutem - pokud neabsolvuje navíc ještě psychoterapeutický výcvik.

Psychiatr

Psychiatr je lékař, tedy absolvent lékařské fakulty (konkrétně studijního programu všeobecné lékařství) s dalším navazujícím specializovaným vzděláním v oboru psychiatrie. Zabývá se diagnostikou a následně léčbou duševních onemocnění. Tato léčbe probíhá v dnešní době zejména psychofarmakologicky, tedy předepisováním léků.

Psychoterapeut

Psychoterapeut je absolvent vysoké školy (obvykle některého z humanitních směrů jako jsou psychologie, pedagogika, sociální práce, teologie apod., nebo také zdravotnických směrů jako jsou všeobecné lékařství, ošetřovatelství, fyzioterapie ad.), který má navíc za sebou další specializované studium, které se označuje jako psychoterapeutický výcvik (obvykle pětiletý, s příslušnými akreditacemi) a je tedy kompetentní pomáhat lidem s řešením problémů a s komplexní změnou v jejich životech. Psychoterapeut tedy může být svým původním vzděláním zároveň psychologem nebo lékařem, ale také nemusí.

Kdo poskytuje psychoterapii a za jakých podmínek?

Ambulantní psychologové ve zdravotnictví (pod odborným dohledem) nebo kliničtí psychologové (samostatně), kteří mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami vykazují v indikovaných případech psychoterapii jako úkon k proplacení příslušnou zdravotní pojišťovnou. Zdravotní pojišťovna uzavírá smlouvu výhradně s klinickým psychologem. Stejně tak je pojišťovnami hrazena psychoterapie u pacientů hospitalizovaných na psychiatrických odděleních, v psychiatrických nemocnicích, případně u pacientů docházejících do tzv. denních psychiatrických stacionářů. V neziskových organizacích je obvykle psychoterapie hrazena (nebo částečně dotována) z grantů a darů soukromých osob nebo firem. U soukromých psychoterapeutů si psychoterapii hradí sám klient. V posledních letech mnohé zdravotní pojišťovny nabízí svým klientům alespoň příspěvek na psychoterapii provozovanou mimo zdravotnictví v soukromých praxích (v roce 2024 ve výši až 5.000,- Kč podle nabídky příslušné zdravotní pojišťovny).

Jsou samozřejmě ještě další důležité aspekty psychoterpaie než ten, zda je hrazena pojišťovnou, či zda ji hradí klient přímo. Psychoterapeuti pracující ve zdravotnictví nechtě musejí volit "medicínský" přístup - to mimo jiné znamená, že musí stanovovat diagnózy. Kromě toho ekonomický tlak (plátců zdravotní péče) vede mnoho psychoterapeutů k tomu, že postupují jinak, než by postupovali, kdyby na ně pojišťovny netlačily.  Naproti tomu psychoterpeuti v privátním sektoru psychiatrické diagnózy ke své práci až tak nepotřebují, a mohou si tedy dovolit vycházet spíše než z diagnóz (což vlastně není nic jiného, než nějaký obecný název nemoci a číselný kód) ze skutečných životních okolností klienta, jeho individuálního příběhu a jeho individuálních potřeb.

Nutno dodat, že v České republice stále chybí legislativní úprava vymezující psychoterapii jako samostatný obor mimo zdravotnictví. Chcete-li tedy mimo zdravotnické zařízení využívat skutečně kvalitní psychoterapeutické služby, zajímejte se vždy o to, zda člověk, který se označuje jako psychoterapeut,  má kromě vysokoškolského vzdělání absolvovaný také akreditovaný pschoterapeutický výcvik, případně zda je alespoň frekventantem takového výcviku.